Martin Borek

 

  *1988

  Výška: 180 cm

  Váha: 83 kg

  Přezdívka: Ředitel

  Postoj: southpaw

  Zajímavosti: Člen týmu A, Trenér III. třídy, Mistr ČR 2010

 

 

 

 

 

Zápasová bilance (12.2. 2011):

Celkem:         23

Vítězství:        22

Remíza:          0

Porážka:         1

 

Kdo tě k boxu přivedl?

Asi ve 13 letech jsem začal chodit v Pelhřimově s klukama do policejní tělocvičny, tam jsem začal s tahi boxem a zůstal až do asi 18 a pak jsme přešel do Jihlavy. Tady jsem taky dělal thai box, ale postupně jsem ho opouštěl, jak se Pavel Fejt víc a víc orientoval na box, tak i mně to přišlo dobrý a od tý doby se soustředím jen na box, stejně tak i ostatní kluci, Jirka Fiala atd.

 

Boxerský vzory?

Moc se na zápasy nekoukám, spíš jen na nějaký legendární zápasy Ali,  Frazier, jinak teď třeba na Pacquiao, ale spíš na momentky. Vzory asi ne, ale líbí se mi jak boxuje třeba Peťa Novotný z Prostějova.

 

Jak do sebe kloubíš práci, osobní život a treninky či zápasy?

Tak je to náročný, třeba dneska, to je mazec, o 5 ráno vstávám, jsem v práci, přijdu v 1 odpo, najím se, chvilku odpočinu a ve 3 už jedu do Jihlavy na trénink. Dojíždím každý dne, pondělí-pátek, o víkendu se to snažím všechno dospat a věnovat se přítelkyni Markétě. No a když je do toho ještě zápas o víkendu, tak je to ještě komplikovanější, víš jak… tak to mají skoro všichni.

 

Co trénink?

Tak u Pavla je to výborný, před zápasem se trochu víc hlídám, nějak si i upravím stravu, sice to není úplně top strava, ale je to dobrý. Víc než si teď dávám nepotřebuju. Samozřejmě, že by někdy šlo trénovat 2x denně, ale to už bych nedával práci atd. A nechci jít třeba ráno běhat a odpo být vyšťavený na tréninku, Pavel to má dobře vymyšlený a jsem s ním nadmíru spokojený, což je pro mě hrozně důležitý.

Vzpomeneš si na svůj první zápas?

Jasně, na ten nezapomenu, bylo to v Brně, to byla váha snad kolem 91 kg, přišel tam takovej velkej týpek, byl starší už, taky jeho jeden z prvních duelů, nervy, každou ranou jsem ho chtěl sundat, hrůza. Každá druhá rána šla vedle, ale nakonec jsem na body vyhrál. A pak jsme se rozhodli, že půjdeme níž, blízko mé váze, což je 81 kg.

 

Poslední zápasy?

V Kroměříži jsem měl za soupeře začátečníka, ale někdo říká lehkej soupeř/těžkej soupeř… Tak to neberu, každý soupeř je pro mě nebezpečný, já nepodceňuju, opravdu se vždycky snažím makat naprosto naplno, poněvadž to prostě nejde podcenit někoho, nemám takovou mentalitu, jsem absolutně koncentrovaný, poučil jsem se ze svýho prvního zápasu, v duchu si řekneš, to je starší chlapík, toho dáš a pak nervy. Tak takhle už nikdy, je mi jedno, co se o soupeři říká, jedu na plný pecky…

 

Co zápasy v extralize?

Teď jsem odboxoval 2 zápasy v extralize za Prostějov a supr, to bych chtěl, aby pokračovalo.. Teď, jestli mě zase z Prostějova pozvou, tak by mě čekali soupeři, který jsem porazil na republice, to mě hodně zajímá, dát ještě odvetu. Někdo může říct, že republika byla náhoda a já chci potvrdit, že ne. Nebo alespoň udělat pěknej zápas. Jinak jsme měli s Filipem Reitermannem nastupovat za Český Budějovice, to ale nedopadlo a pak se oval pan Křížek z Prostějova, což jsem přivítal a je to pro mě obrovská zkušenost.

 

Přestoupil bys do nějakého jiného týmu?

Nevím, podle nabídky, taky podle kvality tréninku a vůbec, jak by to bylo. Pavel je trenér s novými postupy a strašně mi sedí, taky je tady dobrá parta, spáry jsou těžký a vyrovnaný. Všechno by záleželo na tom,  jaká by byla dohoda. Vyhovuje mi to spíš takhle, mít partu, povzbuzovat se navzájem, podívat se na zápasy ostatních kluků a prostě držet pospolu než jen být individualitou…

 

Největší překvapení na Mistrovství ČR mužů v boxu…

Jo, to jo. Jel jsem tam jako outsider, bylo to moje první mistrovství republiky. Na úvod jsem dostal Ondru Malého, ten na tom byl stejně jako já. Nikdo ho tam neznal a bylo to buď a nebo. Hrozný nervy, chtěl jsem to hned rozbalit, dát pár kombinací… Ale dostal jsem takovej zvedák na nos… Uff, slušně mi ho rozbil. Asi nejvíc v životě, dokonce jsme si pokleknul. Ale rozhodčí to nějak nereflektoval, já se uklidnil a nakonec to bylo 16:0. Těžkej zápas, víš jak „doma“ v Prostějově, všichni fandili, nechtěl jsem zklamat.

 

Co další zápasy, semifinále s Vláďou Řezníčkem a finále se Standou Stárkem?

Když jsem se ráno probudil a viděl jsme v zrcadle ten nos, tak jsem si říkal, že asi vůbec nikam nepůjdu. Bud mně ten nos zlomí nebo ho dám. A ještě buď ho dáš nebo vypadneš a budeš třetí za nic, byl jsem nalomený, ale jak jsme dojeli na staďák, tak se to překlopilo. Pavel mě nahecoval a já byl najednou v klidu a rozhodnutý jít do toho. Po 1. kole to bylo 3:0, to mě uklidnilo, že by to mohlo jít. On to pak rozbalil, ale po 2. kole už  5:2 a pak to nějak rychle uteklo a já postoupil do finále.  Tenhle zápas jsme si užil.

 

Ve finále to bylo se Stárkem, to bylo pro mě těžší soupeř než jsme čekal, on pořád šel, já už byl fyzicky na rezervě po těch dvou dnech a Standa prostě šel jak tank. Já si v duchu říkal, jo teď jsem ho dobře trefil a on nic, pořád šel.. To byla fakt síla. Dostal 3 rány, šel a dal 2,  dostal další, a šel a zase mi dával, tohle už byl fakt ten vyšší box..

 

A oslava?

Tak to bylo prostě dobrý, vyhrál jsem jako „doma“ v Prostějově, přišli trenéři třeba z Brna, Prostějova a tak. Parádní vydechnutí.

 

Sportovní sen

Já jsme nikdy nebyl nijak sportem nadšený, na škole jsem byl spíš takový sportovní loser – volejbal, basketbal, hrůza. Pro mě to, že jsem vyhrál MČR mužů je úplně top úspěch a kdyby nikdy nic podobného nepřišlo, tak jsem si něco dokázal. Ale kdyby přišla někdy pozvánka do repre, tak to je jiný, víš, čest reprezentovat a tak..

 

Slabá a silná stránka?

Slabší, hmm, no to asi absence zkušeností, trochu psychika a vyšší boxeři. Silná stránka ja asi rychlost a chuť dřít na sobě a dát tomu 110%. A taky mi pomáhá, že boxuju v opačným gardu, tak to je pro mě trochu výhoda, horší je, když narazím na stejně orientovaného soupeře, třeba Kubu Blechu.

 

S kým rád a s kým nerad spáruješ v Gauneru?

Nerad mám Jirku Fialu a Kubu Blechu. Jirka děsně tlačí a vždycky mě dohoní a má rád ty svý zvedáky, od něj mám dycky ty játra pocuchaný. A s Kubou taky, on je strašně rychlý a ještě stejný gard jako já…

Rád pak s Mírou nebo Waldou. Ale i s Jirkou a Kubou, protože si to s nima prostě potřebuju dát… (smích)

 

A vzkaz pro kluky?

Tak musíme to prostě zase vyhrát, jinak to prostě nejde :-D

 

Díky

 

Aleš